O Monice napsali a řekli:

Představte si, že stojíte na kraji kráteru a dole pod vámi se líně převaluje láva. Máte to? Pocit, který budete mít,
když dorazíte na Moničin koncert. Pohodlně se usadíte a dole to s prvními tóny zabublá a pak budete smeteni
výbuchem emocí a nebezpečně nakažlivé energie. A je celkem jedno, zda na pódiu je v té chvíli sama,
nebo v duu či triu. Pokud máte v pořádku sluch a vaše srdce nejsou zkamenělá, vždy vás dostane, takže se po pár
vteřinách přistihnete, jak si podupáváte do rytmu a v duchu si říkáte, jak to že jsem o tomhle přírodním úkazu
ještě neslyšel. A garantuji vám, že pokud si cestu k ní naleznete, budete nesmírně potěšeni. Zkuste to…

– Michal Bulíř, textař, moderátor, písničkář

Okamžitě mě zaujal její nádherně čistý hlas, navíc mi blesklo hlavou, že Moniččin projev připomíná
Navarovou ‒ ještě více slyšet to bylo ve druhém songu Nicota. Mezi jednotlivými písněmi hudebnice
bavila obecenstvo vtipnými průpovídkami a mini příběhy, které se k jednotlivým skladbám vázaly.
V průběhu svého vystoupení umělkyně bezděky svůj styl označila jako jazz folk. Uvědomil jsem si,
že je naprosto přesné – jazzový zpěv a folková kytara, tahle kombinace fungovala
naprosto báječně... pokračovat ve čtení >>

– Rockový Svět